Další prodloužený víkend v Tatrách. Tentokrát nás jako již tradičně mělo jet asi dvě až tři auta. Nakonec jsme naplnili jedno. Vyrazli jsme Petr
Brko Brinček s Petrem Bechným a Martin
Macek Stuchlík s Filipem
Pipem Dobiásem. Plán byl nejasný ještě v den odjezdu, protože byl vzhledem ke svátku problém s místem na chatě. Nakonec vyhrál Batizovský štít, Kuttovy plotny a Volia veža, Štáflovka. Ostatní odradil bivak a možnost zbytečných problémů. Bohužel je to tak jak to je ...
Odjezd ve středu v pět odpoledne po práci a příjezd do Tatranské Polianky v osm večer. Ještě jsme stihli otevřenou místní nálevnu s velmi dobrým pivem Staročesko. Větší hnus jsem nepil!
Ráno vyrážíme už v šest směr Batizovské pleso a Batizovská dolina. Já s Peťanem na Kuttovy plotny a Macek s Pipem na Gerlach, Levou polovinou JZ stěny.
Batizovský štít - Kuttovy plotny, VI (4+), 4 hod (2 hod)
Pod nástupem jsme asi v 11:00. Původně jsme čekali nával, ale kupodivu tu neleze nikdo. Celá stěna zeje prázdnotou a to taky zapřičinuje náš špatný nástup. Jak zjišťujeme později, kousek od pravého zářezu, či kúsok vlavo od Gálfyho cesty je široký pojem. Začínám tedy kúsok vlavo od pravého zařezu a všímám si nýtu asi 30m nademnou, ve výrazném koutku. Jde to nějak zlehka. Petr dolézá a prohlížíme další postup. Moc plotnovitě to nevypadá, ale zatím si pořád říkám, že teď přelezu tu spáru a budu v těch pověstných plotnách. Kolmá spára sokolíkem s jednou skobou je docela výživná, ale skoby tu jsou, tak je to asi ono. Následný rajbas v kolmé plotně s batohem na zádech, špatné jištění, už mně trochu znepokojuje a nadávám na Hřiba a Sama, kteří tvrdili že Kuttovky jsou v pohodě sólo. Nadávám i Petrovi, za nic nemohl, a modlím se ať to přežiju. Petr dolézá další délku a i na druhém konci je pěkně připosraný. Už víme, že jsme blbě. "To už nějak dolezem", konstatuju a jdu do třetí délky. Končí pod převisem a objevuju štand z nýtů. Nede mnou ve spáře asi tři skoby, ohlé k zemi. To vůbec nevypadá pozitivně. Petr dolézá a opět nadáváme na Hřiba a Sama, když vidíme převis nad náma. Nějak ho přelézám a raduju se z totálně hladké plotny, protože v dálce vidím červenou smyčku. Totálníma rajbasama dolezám k jištění a už docela v pohodě přilézám zleva na travnatou plošinku, na které objevuju štand z borháků AustriAlpin, ha to bude Tatarkova cesta nebo ony Kuttovky. Trochu se mi ulevuje. Terén nad náma vypadá v pohodě a tak po předchozích zkušenostech sundávám batoh, balíme lana a zbytek jdeme sólo. Nechci vypadat ujetě, ale IV lezení je teďka docela příjemný choďák a nějak mi ani nepřipadne, že by to mělo být za IV. Vylezeme na vrcholovou plošinku a jelikož začíná pršet, slanujeme. Borháky nacházíme docela v pohodě a jsou logicky umístěné v jedné spádnici cca. po 50m pod sebou. Jsme to my magoři! Teď už vím, že kousek od Gálfyho je cca. 4m a ne 20. Kdo to mohl vědět.
A co jsme to pravděpodobně vylezli? Vypadá to na Pytlákův expres (VI+) a následný vrcholový traverz přes Tatarku do Kuttovek. Na jednu stranu jsem byl rád, že jsme přelezli pro nás těžkou cestu, ale na druhé straně jsem nadával, protože to bylo nechtě a aspon 5x jsem se málem po...l!
Macek lezl s Filipem Levou polovinu stěny na Gerlachovský štít, III, 3 hod a podle popisu si to taky docela užívali. Zdálo se jim to nějak moc lehké, tak to trochu zvarijantili. Filip se vrátil bez frienda, plný rozporuplných dojmů.
.: Petr Na štandu :.
.: Konečně v dobrém. Balíme lana. :.
.: Vrcholový hřebínek :.
.: Slanění :.
Další den bylo hnusně, a tak jsme s Peťanem kromě sóla na Kostolík nedělali nic. Čekali jsme na Macka s Filipem, kteří lezli Kuttovy plotny s naším super popisem. Trefili všechny štandy až na jeden, který nechtě nadlezli o pět metrů. Každopádně IV+ a dvě hodiny na výstup platí jen při ideální konstalaci hvězd. V tom jsme se shodli všichni.
Večer jsme sestoupili do T. Polianky.
.: Energy drinky :.
.: Jedině polévka Mi-kim-chi ti dá sílu :.
.: Sólo na Kostolík :.
Ráno jsme se přesunuli na Popradské a následně pod Voliu vežu, kde jsme chtěli vylézt to co na jaře kvůli počasí nevyšlo.
Volia veža - Štáflovka, V, 3 hod a Stanislawski, V, 3 hod
Obě dvě cesty mají vyborhákované štandy, ve Štáflovce jsou navíc dva postupové borháky. Tady ta skutečnost dělá z Volí veže lezeckou stěnu. Fronty až na půdu.
V případě Štáflovky se opět jedná o pěkné pětkové lezení v ukloněných plotnách. Jedno pětkové místo o dvou krocích je hned na začátku a je odjištěno fixním borhákem. Většina lidí to oblézá a nastupuje trochu jinak. Dál už to bylo docela v pohodě. U štandu jsme čekali. Sestupovali jsme klasicky, protože slanění přes Puškáše a Stanislawského vyločovaly asi tři dvojky, které to lezly.
Stanislawski už nabízel těžších míst víc, alespon podle popisu Macka a Filipa, kteří ho lezli.
Celkově pěkné, ale krátké. Za pěkného počasí přelidněno.
.: Volia veža :.
.: Morske oko. Největší tatranské pleso :.
.: Kousek pod vrcholem. Při sestupu :.
Tatranské plotny
