Skialpový konec roku na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách, 27.-30. prosinec 2007

Každoročně vyjíždíme po Vánocích na Memoriál do některého ze slovenských pohoří. Zatímco dříve byl Memoriál pravidelně lezecký, v poslední době už je více skialpový a umístěný do Vysokých Tater. Týden před Vánocemi byly všechny tatranské chaty pro čtyři a více lidí zaplněné. Jedině na Téryho chatě bylo ještě pár volných míst, která jsme si hned zarezervovali a v noci na 27. prosince vlakem vyjeli. Nemělo to chybu, počasí vyšlo dokonale, inverze, slunce, stejně tak chata a občerstvení na ní nemělo chybu.

Odkazy na další články

Sekvence jednoho pádu při skoku v Tatrách

Odjížděli jsme nočním rychlíkem o půl třetí ráno z Valašského Meziříčí, kdy už na nás z okna mával Plevix. Byl to Plevixův poslední výlet pod starou přezdívkou. Díky mladšímu bruderovi, který si v Černé hoře nemohl zapamatovat přezdívku Plevix, nazval si ho pracovně Idefixem. V Tatrách se to velmi chytlo. S výjimkou brudera Libora jsme se ve vlaku i trochu prospali a brzy nad ránem vypadli v Popradu. Stihli jsme TEŽku do Starého Smmokovce před sedmou hodinou ráno a ve Smokovci čekali na staršího brudera Honzu. Při pohledu na ceník ozubnice Smokovec - Hrebienok (cesta nahoru 170 Sk na osobu) jsme pochopili, že půjdeme pěšky. Ve Smokovci byly zbytky sněhu, výše už to byla místy skoro souvislá sněhová pokrývka.

Čtvrtek 27. prosince

Ze Starého Smokovce je to na Téryho chatu po značce 3.40 h, což jsme při výstupu díky dlouhé relaxaci na prosluněném Hrebienku i přetáhli. Kousek nad Hrebienkom jsem nasadil tulení pásy a lyže, zatímco zbývající trojice si chtěla potrénovat nosení lyží a skeletů na batohu. Potrénovali natolik důkladně, že vše donesli na zádech až na Téryho chatu. Na chatě jsme byli po poledni, dali si pivo a polévku, a ubytovali se.

Vyrazili jsme před druhou hodinou odpoledne, kdy už v dolině byl stín a zima. Někteří dokonce chtěli jít jenom pěšky. Nakonec jsme všichni šmatlali s lyžemi. S Idefixem jsem došel do Baranieho sedla (2393 m, FK 1765, I.) a chvíli počkali na Brudery. Na Baranie rohy se nám už nechtělo, tak jsme vyfotili Belanské Tatry bez sněhu, nasadili lyže a jeli dolů. Dolinou k chatě jsme dojížděli pomalu.

Na chatě bylo veselo, a nejvíce všechny přítomné pobavili brudeři Honza a Libor, kdy si Honza dal guláš s osmnácti knedlíky, Libor pouze z patnácti. Já jsem byl proti nim vyloženě trapný, když jsem měl pouhopouhých šest knedlíků. Hrajeme karty, trochu popíjíme piva a slivovici.

Pátek 28. prosince

Ráno není kam spěchat, snídáme až po půl osmé a z chaty odcházíme v 8.20 h směr Sedielko (2372 m, FK1604, CH.). Ze Sedielka je krásný výhled do Javorové doliny a na severní Javoráky. To nás však nezajímá, a za šlapajícím Idefixem stoupáme sněhem na hřeben a z něj na Malý Ĺadový štít (2608 a 2611 m, FK1606, I.) (nadmořské výšky jsou z Kroutila, aktuální mapy udávají menší hodnoty).

Hřeben je dobře schůdný, ale nevypadá to, že by to bylo na některou stranu sjízdné. První nápad je tak sjezd po výstupové stopě do Sedielka. To se však nelíbí Idefixovi, který chce jet z vrcholu přímo do Zadné Javorové doliny. Větší část sjezdu je vidět, ale spodní část se dá jenom odhadovat, zda je sjízdná, nebo se musí někde odtraverzovat. Idefix má s sebou vysílačky, a tak jede dolů. Ostatní čekáme na hřebenu, zda a jak to sjede. Zadařilo se mu a s jednou tlamou a chycením kamzíka se dostal na údolní svah kus pod Sedielko.

Lyže mám nasazené jako první a z minisedla pod vrcholem sjíždím první úsek v Idefixových stopách. Honza s Liborem jedou stejně jako Idefix přímo vrcholu. S nějakým focením postupně sjíždíme doů, k čemuž přidáváme dva traverzy doprava, abychom se vyhli skalám. V jednom případě to bylo zbytečně a Libor jedoucí jako poslední to projel přímo.

V dolní části sjezdu jsou i místa, kde se dá skákat, čehož částečně využíváme. Korunu dobrým výkonům nasazuje Honza, který při jednom ze skoků háže ukázkovou tlamu a přitom poněkud rozelementovává svou Silvrettu 500 (viz samostatný článek). Zbytek svahu tak dojíždí telemarkem - bez pádů. Mezitím se v údolí Idefix opaluje s opavskou slečnou, která se svými kolegy leze a přebývá v této dolině. Do Sedielka (2372, FK1605, CH.) stoupáme zpočátku hlubokým prašanem, který výše přechází v tvrdé tenké desky s měkkým podkladem. I při chůzi pěkně ve slušně velkých plochách praskají. V Sedielku zase s Idefixem chvíli čekáme na brudery. Honza s dopomocí dává dohromady svou Silvrettu 500 a začíná sjezd.

S Idefixem sjíždím jako první a chvíli čekáme na brudery. Zbytečně, chlapící se hodně rádi a dlouho kochají. Idefix tak mizí dole v dolině a já ho po dlouhé době marného čekání následuji. Brudeři si mezitím (později se ukazuje, že naprosto zbytečně) hrají na řezbáře. Na chatě se občerstvujeme, plkáme a popařujeme. Za vlast padla s dopomocí frýdecko-místecké dvojice další půllitrovka slivovice...

Sobota 29. prosince

Dnes odpoledne by měla dorazit další čtveřice ze Vsetína - Hřib, Hřibka, Brko a Dandy. Byli snadno nalákáni na krásné inverzní počasí, které už je v Tatrách několik dní. Idefix měl dnes závažný půlhodinový toaletní problém, takže jsme z chaty vyrazili až v 8.45 h. Cílem je Ĺadový štít (2628 m). Na hřebenu se to trochu změnilo a zkrátilo...

Došli jsme na lyžích pod Ĺadovou priehybu (2520 m, FK1650, I.) a slunce do nás pařilo, až se z nás kouřilo. Nasadili jsme mačky, sundali oblečení a s hůlkama v rukou začali šlapat vzhůru zajímavě ukloněným svahem. Slunce bylo úděsné a do priehyby jsme se dostali celkem vyšťavení. Na první pohled bylo jasné, že s lyžemi nemá smysl pokračovat dále na hlavní vrchol. Hřeben není těžký, ale poněkud exponovaný a s lyžemi nesmyslný.

Svah, po kterém jsme sem vyšmatlali také nevypadal obtížně, ale expozice a kvalita sněhu byla o dost horší. Osobně se mi nelíbilo ani jedno z toho, takže jsem vytáhl cepín a většinu svahu až pod skalnaté zúžení sešel na mačkách. Idefix sjel pár desítek metrů z priehyby a také sundal lyže. Starší bruder, k němuž se přidal i mladší bruder, naopak lyže nasadili a nepříliš stabilně vypadajícím svahem začali s opatrným sjezdem vlevo od výstupové stopy. Dojeli ním až na skalnaté prahy, kde natraverzovali doprava (při pohledu zezdola), aby se vyhnuli úzkému skalnatému místu. Pod zúžením už rychle dojeli na dno údolí. Pod zúžením jsem také nasadil lyže a rychle dojel k nim. Jedině Idefix si to dal celé dolů pěšky.

S dopomocí bruderů jsme provedli testování nového lavinového vyhledávače Pieps Freeride. Ukázalo, že má překvapivě dobré parametry.S Honzou jsme si udělali jeden krátký sjezd, zatímco Libor si vylezl až těsně pod Ĺadové sedlo (2341 m, FK1734, I.), odkud k nám rychle dojel. Jenom Idefix se rozhodl pro pěší pobíhání dolinou a s dalekohledem se přeorientoval na pozorovatele kamzíků.

Dojeli jsme na chatu, k níž právě přicházel plně naložený nosič. Zrovna také vyrážela ven vsetínská čtveřice na procházku výše do doliny. S výjimkou Hřibky byli ostatní na lyžích. My jsme už zapadli do chaty se občerstvit. Po návratu čtyřky se začalo trochu večírkovat a vydrželo se s tím až do deseti hodin.

Neděle 30. prosince

Ráno balíme, o půl osmé snídáme a rozdělujeme se. Bruder Honza sjíždí do doliny a jede za slečnou pod Nízké Tatry. Hřibka schází Malou Studenou dolinou pěšky. Idefix doprovází frýdecko-místeckou lezeckou dvojici na lezení ledů. A zbylá pětice vyráží směr Priečné sedlo (2352 m, FK, CH.). Hřib, Brko a Dandy vyrazili dříve a následováni smíšenou francouzskou dvojicí šli přes boční hřeben pod Priečné sedlo, zatímco já s Liborem jsme sjeli níže a hřeben obešli.

Pod výstupem do sedla jsme se téměř sešli, přeci jenem měli ale nějaký náskok, takže byli o kousek nad námi. Výstup do Priečného sedla byl celkem rychlý, vylepšený o nějakého poděsa na lyžích, který ze sedla sjížděl na nás. Nahoře dal jeden oblouk, potom kus sesul boke a dostal se pod zúžené místo. Tam pro změnu natraverzoval doprava, kde mu mezitím uhla vsetínská trojice. Strhával sníh a kusy ledu na ně, Francouze a i na nás. Nakonec projel okolo a my jsme v klidu došli do sedla. Francozi se šli slunit kus nad sedlo, naše grupa asi pět metrů pod sedlo. S Liborem jsme tam sjeli s jedním obloukem, ostatní tam došli na mačkách.

Půl hodiny jsme plkali a vegetili, abychom se rozdělili. Brko zamířil směrem na Zbojnickou chatu a někde pod Streleckými vežemi sjel a seskočil (čtyřmetrový led) směr chodník dolů na Hrebienok. Naše čtyřka mezitím sjížděla první svah pod Priečným sedlem, níže jsme uhli doleva a pod Prostredným hrotem (2440 m) jeli dále dolů. Sníh a jeho kvalita byly velmi různorodé. Dole ve stínu byl kus i nepříjemný po přemrzlém podkladu. Dojeli jsme na na chodník, počkali na Brko a lesem společně sjeli až na Hrebienok.

Z Hrebienku jeli Hřib, Brko a Dandy zubačkou, Hřibka a my jsme šli pěšky. Potkali jsme se u dolní stanice zubačky ve Starém Smokovci. Někteří se občerstvili a poté jsme se rozloučili. Čtyřka odjela autem na Vsetín, já s bruderem Liborem do Popradu. Tam jsme chvíli počkali na rychlík směr Bratislava. V přeplněném vlaku jsme stáli na chodbě až do Púchova... Ve vlaku jeli zajímaví humusáci, kteří si třeba celou dobu pilovali nehty nebo si je okusovali. Naštěstí vlak z Púchova do Horního Lidče a další směr Přerov už byla v pohodě. Navečer jsme byli doma.

Idefix s frýdecko-místeckou lezeckou dvojicí polezli ledy v údolí pod Terynou a večer zašli v Popradu do www.haliganda.com. Jídelní lístek a názvy jídel na něm stojí za to.