Skialpinistický a lezecký Memoriál 2008 na Chatě pod Soliskom

Letošní tradiční povánoční Memoriál se uskutečnil ve dnech 27. až 30. prosince na Chatě pod Soliskom (1840 m). Počasí a sněhové podmínky vyšly stejně dokonale jako v roce 2007 - Skialpový konec roku na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách, 27.-30. prosinec 2007Celkem nás bylo 19, když vsetínská skupina o desíti lidech okupovala chatu ve dnech 25. až 29. prosince a my jsme osazenstvo chaty doplnili. Skialpovalo se, lezli se ledy, zimní mixové cesty, prováděl se výcvik v zimním lezení a lavinový výcvik..

Další ohlasy:

• Skialpování před koncem roku ve Vysokých Tatrách - článek a fotky Tomáše Nováčka
• Tatranský skialpinistický memoriál vyšel fantasticky - článek na Paličově sněhoblogu
• A další traverz mám za sebou... - foto na Photopostu
• Mastím si to dolů kopcom - foto na Photopostu
• Přes výstupové stopy. - foto na Photopostu

Do Tater jsme vyjeli 27. prosince ráno, když jsem ve Valmezu nabral mladšího brudera a v Rožnově jsme se potkali s Chuckiem a Tomášem. Museli jsme ještě zajet pro Všeťu, který přebývá někde v uklouzaném Hutisku-Solanci. Poté už jsme rychle razili přes Makov a Bytču do Žiliny. Silnice byly prázdné, jenom naše auto si občas někam zajelo navíc (například do nejmenovaného skanzenu), abychom na mini-peugeot s třemi lidmi nemuseli na Štrbském plese příliš dlouho čekat.

Na Štrbském nás už čekal starší bruder Honza, který přijel odněkud od Rožnavy. Nabalili jsme se a hajdy po modré značce na Chatu pod Soliskom. Jak si správně Tomáš vzpomněl ve svém článku, kousek modré značky vedl podél vleku poma, čehož chtěli někteří využít k výjezdu na vleku. Stoupací pásy jim to však znemožnily. Před koncem vleku odbočujeme vlevo, kousek obcházím kopec a nakonec po vedlejší sjezdovce stoupáme k chatě. Chuckie je letos nějak moc namakaný nebo nadržený na lyžování, takže rychle dobíhá a předbíhá borce z HZS se dvěma slečnama, kteří stoupají na lyžích kus nad námi.

Na chatě už je Ropák, Honza a Bára, stejně jako část lidí ze 155. HO Vsetín. Celkem je nás tak 19. Na chatě se nechávají věci, část vyráží na Predné Solisko a část do Furkotské doliny. Zpoza Predného Soliska sjíždí sjezdem A1 - SEKTOR 2: Hřeben Solísk (Popisy sjezdů v Mlynické dolině) Všeťa, Ropák, Honza a Bára, aby se od vodopádu Skok dostali Mlynickou dolinou na Štrbské pleso a zpátky na Chatu pod Soliskom.

28. prosinec

Druhý den v Tatrách začíná standardně - výstupem na Predné Solisko. Z něj jsme chtěli přejít přes Soliskový hrb na začátek sjezdu A2 - SEKTOR 2: Hřeben Solísk (Popisy sjezdů v Mlynické dolině), což se bohužel pro nemožnost sestupu ze Soliskového hrbu k začátku sjezdu nepodařilo. Sjezd jsme tak začali na hřebeni pod Soliskovým hrbom a na sjezd A2 se napojili až pod hrbom. U vodopádu Skok jsme počkali na ostatní a následně jsme se vydali do vyššího patra Mlynické doliny. Pokoušel jsem se neúspěšně ostatní přesvědčit k výstupu na Štrbský štít (2385 m), což se mi bohužel nepodařilo a demokraticky zvítězila druhá varianta - přechod přes Bystré sedlo a sjezd Furkotskou dolinou s následným výstupem na Chatu pod Soliskom.

Šmatlali jsme tak stále výše Mlynickou dolinou, načež jsme se už pěšky (s výjimkou Ropáka, který hodně vysoko vylezl na pásech) dali kolem plesa vlevo přibližně po žluté letní turistické značce. Výstup byl místy trochu více ukloněný. V horní části byl patrný 60-70 cm vysoký starší odtrh laviny z nafoukané desky. Lavina se projela celkem daleko a vzhledem k malému množství sněhu níže to brala i s podkladem. Asi půlka účastníků odtrh oblezla zleva přes skalky, zbytek přešel opatrně přes levou část odtrhu. Dostoupalo se do Bystrého sedla, kde byla teplotní stěna - ve stínu Mlynické doliny kosa jako na Sibiři, zatímco na straně Furkotské doliny málem léto. Pár metrů jsme slezli pod Bystré sedlo, protože z něj byl sjezd nemožný. Přitom staršímu bruderovi upadla helma a doletěla až na dno doliny k plesu. Sjeli jsme opatrně (kameny) dolů a dali si ještě výstup do Furkotského sedla podívat se, jak to vypadá v další dolině.

Sjezd Furkotskou dolinou byl ve stínu a při postupném stmívání. Místy bylo nutné dbát zvýšené opatrnosti kvůli kamenům pod nedostatečnou sněhovou pokrývkou. Dorazili jsme v pořádku na chatu, nacpali se večeří a čekali na poslední dvojici Humík-Smrtka, kteří lezli nějakou pětku ve Furkotské dolině. Vrátili se celkem brzy a mohl začít večírek na rozloučenou, když 10 lidí ze Vsetína další den odjíždělo domů.

29. prosinec

Ráno zase šlapeme na Predné Solisko, když část lidí sjíždí A1 a část z pod Soliskového hrbu do A2, popis výše. Všichni se potkáváme u vodopádu Skok, kde jdu zkusit s Ropákem kvalitu ledu. Rychle to balíme, led je nic moc a na náš vkus v něm poněkud více praská. Nasazujeme lyže a míříme za první skupinou, která už stoupá do Sedla nad Širokým žlabom mezi Prednou Baštou a Malou Baštou. Je tam den stará výstupová stopa, kterou z větší části využíváme. Nakonec se k nám připojují i Chuckie a Tomáš, kteří se chtěli původně jen opalovat pod vodopádem Skok. Během výstupu do Sedla nad Širokým žlabom část lidí odpadá, takže nahoře jsme v menší skupině v pořadí Ropák, palič, bruder Libor, Chuckie a Všeťa.

Ze sedla nahlížíme na Rysy, Chatu pod Rysmi (právě je u ní hrana stínu z Kopek), Ťažký štít a Vysokou. Rozhodujeme se, zda sjet do Mengušovské doliny a dát si pivo na Popradskom plese, nebo zda sjet po výstupové trase do Mlynické doliny a dát si pivo na Štrbskom plese. Vyhrává to Štrbské pleso a výborným sněhem sjezdem B - SEKTOR 1: Hřeben Bášt (Popisy sjezdů v Mlynické dolině) míříme dolů za ostatními, kteří nás čekají v dolině. Sjezd neměl chybu, stejně jako byl bezchybný i průjezd Mlynickou dolinou na Štrbské pleso.

Většina ze Štrbského zamířila lanovkou nebo vlekem nahoru k Chatě pod Soliskom, takže jsme zůstali jenom v trojce Ropák, Chuckie a palič. Přidaly se k nám spolužačky Všeti a Chuckieho z Valmezu a také Igor z Liptovského Mikuláša se svým kolegou. Naše trojka dala nějaká piva a přes dva litry svařeného vína na osobu. Na následném výstupu na chatu se to také projevilo, když Chuckie vyváděl různá extempore u stanice sedačky, neustále mu padaly stoupací pásy, šel tedy pěšky a ještě po cestě ztratil hůlku. Jeho vstup do chaty všechny přítomné ohromil - čepice posunutá vysoko na čelo, čelovka na hlavě obráceně svítící do stropu, atd. Jako poslední došel Ropák, kterého jsme trochu pozapomněli dole. Večírek skončil někdy po půlnoci.

30. prosinec

Zase ranní probuzení do jasného slunečného dne a rozdýchání se výstupem na Predné Solisko. Zpoza něj jsme sjeli parádním svahem do Furkotské doliny, abychom se v pěti lidech vydali do sedla mezi Soliskovým hrbom a Mlynickým Soliskom. Jeden z nás v dolní části odpadl, takže v sedle jsem byl první, následován po delší době brudrem Liborem a dvojicí Honza a Bára. Posledně jmenovaní sjížděli přímo ze sedla do Furkotské doliny, zatímco já jsem s bruderem vylezl o kus výše do svahů Mlynického Soliska. Sjezd byl opět fantastický, dokonalý, úžasný. Pouze samé superlativy. Po druhém sjezdu dnešního dne už nebyla motivace na další výstupy, a tak jsme se v dolině věnovali lavinovému výcviku a použití různých vyhledávačů. Všichni v pohodě.

Došli jsme na Chatu pod Soliskom, sbalili se, zaplatili útratu a po sjezdovce sjeli na Štrbské pleso. Naházeli jsme věci do auta a rozjeli se k domovu.

Výsledky:

• řada úžasných sjezdů v Mlynické a Furkotské dolině
• nějaké ledolezení
• skalní a mixové lezení vyšší obtížnosti
• lavinový výcvik
• zimní lezecký výcvik
• utracení posledních slovenských korun před přechodem na Euro
• nesmrtelný Chuckie, kterého chlapik z HZS zhodnotil 30.12. odpoledne na Chatě pod Soliskom jako: "To si byl ty, ktorý bol včera večer taký naj...ý dole u lanovky?"