Ve středu 16. prosince jsem vyrazil po desáté hodině večer z Tatranských Matliarov na Chatu pri Zelenom plese, kde už pár hodin pobýval Hřib s pivem a dvěma lezci z Poličky. Jelikož jsme od 26. prosince na Chatě pod Rysmi, tak jsme se chtěli podívat jak to vypadá obecně v Tatrách se sněhovými a ledovými podminkami. Na krátký jednodenní výlet je nejvhodnější Chata pri Zelenom plese.
Jeden autoportrét u štandu
Na tmavou chatu jsem dorazil po mnoha pádech, když na zledovatělou cestu napadlo asi pět centimetrů prašanu a v noci nebylo nic poznat, někdy před půl jednou ráno. Ani jsem nenašel pivo, které mi Hřib koupil před zavíračkou restaurace.
Nákres cesty ledovým žlábkem
Ráno poněkud posněžovalo a pohled na okolní svahy byl z hlediska sněhu více než tristní. Okolí Chaty pri Zelenom plese vypadalo stejně jako v létě se slabým sněhovým popraškem. To znamená, že všechna kosodřevina byla venku, a sníh na lyžování vypadal, že je v dostatečném množství až nad Flaškou.
Mlha přede mnou, mlha za mnou, sněhu pomálu
Hřib si při procházce k chatě vyhlédl jeden žlábek po pravé straně (viz nákres), a tak jsme se k němu vydali. Nejprve po turistické značce a v místě, kde jsme tušili osu žlábku, jsme odbočili do husté kosodřeviny a začali stoupat. Žlábek vypadal stupnovitě vyledněný, kdy byly téměř kolmé úseky střídány s ukloněným svahem. Hřib šel na prvním a ve druhé délce koketoval s natečenými rampouchy vlevo. Nalezl do nich, ale stav ledu na prvním stupni ho od dalšího postupu odradil. Následoval tak výživný traverz vpravo. Ten se mi vůbec nelíbil, když pouze v jednom kroku bylo možné někam založit ptice. Pokračovali jsme ještě jednu délku, načež jsme to zabalili, když to výše už nemělo smysl.
Rozcestník, Hřib mi přidal šipku abych v noci nezabloudil
Nejvtipnější na výstupu i následném sestupu kombinovaném se slaněním bylo to, že jak Hurtík, tak já se Žroutem jsme tento žlábek kdysi sjížděli na lyžích. Náš tehdejší sjezd byl vylepšen o dojezd v hrbolatém starém laviništi na konci žlabu. V dnešním ledovatém stavu bych si určitě lyže nebral
Místy bylo trochu pošmourno
Při posledním slanění jsme využili kusu ledu s kosodřevinou a něčím dalším, co spadlo do dolní části. Lano jsme tak protáhli pod neforemným kusem něčeho a přehodili přes pahýl kosodřeviny.
Z turistického chodníku vzhůru do kosodřeviny
Asi dolez k prvnímu štandu
Na první pohled pěkný led, reálně podstatně horší
Tutový štand v ledu
Kuk na foťák
Závěr pěkného traverzu
Dolez k druhému traverzu
A jedeme dolů
Co to tam ještě máme?
Sestup kosodřevinou byl taktéž zábavný
Kosodřevina houstne
Asi nejvíce sněhu bylo na větvích
Zaplaťte a o stráženie sa nestarajte